Deníček jedné medičky

Když studujete medicínu, změní se spousta věcí. Dokonce i lidi kolem vás najednou začnou vidět úplně jinak. Nezáleží na tom, jestli jste v prváku nebo v páťáku, pro okolí jste už prostě jen ten pan doktor nebo ta paní doktorka. Co to znamená v praxi?

1. Když někam přijdu, začnou mi všichni vypravovat o tom, co je bolí a trápí, jak kdyby to bylo to jediný, o čem se se mnou dá bavit. Vždycky mě napadne scéna z Vesničko má středisková, ale zatím jsem nenašla odvahu takovou odpověď realizovat. Ale cítím, že se ta doba blíží :D

2. Vaši příbuzní se s vámi všude chlubí. Není nad to mít v rodině doktora přece žejo.

No jo, ale co když tu zkoušku z anatomie neudělám?

3. Neustále poslouchám řeči o tom, jak se mnou všichni musí udržovat kontakty, protože mě budou jednou potřebovat. Nebo když ne mě, tak aspoň někoho, koho znám. A běda, když chci dělat psychiatrii. To by mě každej potřeboval hned. A jo fakt náhodou nemám po kapsách pilulky na štěstí. Haha.

4. Všichni se pořád ptají na pitvy a anatomii.A na pitvy a anatomii. A na pitvy... Trochu nuda po pěti letech.

5. "A už máš specializaci?"

    No comment.