Deníček jedné medičky

Taky míváte někdy pocit, že úplně nejlepší by bylo, kdybyste některý den radši zůstali v posteli a vůbec nevylézali? Jestli máte pocit, že máte dneska špatný den, tak se vsadím, že vám ten můj aspoň malinko zvedne náladu. Není nad trošku cizího neštěstí, že jo :)

Takže si představte, že vstanete pozdě, z nějakého neznámého důvodu vám prostě nezazvoní budík a místo v obvyklých pět se probudíte o půl osmé. S tím, že na přesun do nemocnice máte tak dvacet minut. Během toho, co se horečně snažíte naházet do tašky všechny potřebné věci, si vzpomenete, že vám vlastně dneska začíná zase blok psychiatrie, a tudíž potřebujete na praktika plášť. Jediný plášť, který najdete, ale vypadá, jako třikrát přežvýkaný krávou a minimálně celým zbytkem kravína a statku. Ve snaze vytáhnout žehličku, shodíte na zem úplně novou pixlu kafe, která se rozbije asi na milion kousků. Mezi nadávkama a odháněním kocoura od střepů se pokoušíte vyžehlit plášť (samozřejmě na posteli, žehlící prkno nevedete). Když se konečně zadaří, musíte ještě zamést střepy a vyhodit to NOVÉ výborné kafe celé do koše.

Pak konečně vyběhnete na cestu v naději, že to snad bylo už pro dnešek všechno.

Ale co vás nemá!

Venku leje jako z konve, takže v běhu musíte přehrabat celý obsah tašky, abyste našli deštník, který je samozřejmě až úplně vespod. Mezitím  to vrabčí hnízdo, co jste si stihli hřebenem vytvořit na hlavě, začíná nabývat velmi nebezpečných rozměrů.

Ale co, nakonec jste to stihli do školy včas, dokonce tak, že si můžete koupit kafe v automatu. No o tom, že vám místo osmi korun vrátí pět, radši ani mluvit nebudu.

Během praktik konečně začnete mít dojem, že by ten den mohl nabrat lepší spád. Pacientka je fajn, všechno vypadá růžově, když tu najednou zjistíte, že má ten mobil, co jste právě vytáhli z kapsy pláště, nahoře nějakou podezřele modrou barvu. A nejen on, i vaše ruce, papíry a hlavně ten čistý, bílý plášť.

No jo, vytekla propiska, jediná, kterou nosíte už asi tři týdny a za celou dobu nevytekla. A musí vytéct zrovna dneska a zrovna do pláště. Zoufale koukáte na docházkovou kartičku, která prý má být vaší vizitkou u zkoušky a která je momentálně v barvě zadečku taťky šmouly.

Perfektní.

Když odpoledne odcházíte z nemocnice, netoužíte po ničem jiném než po sprše a troše odpočinku. Ještě se stavíte do obchodu pro pár věcí a mimo jiné narazíte na oblíbenou pětikilovou podestýlku pro vaši kočku, kterou už neměli minimálně měsíc.

Konečně se na vás usmálo štěstí. Ale nenechte se mýlit.

S inkriminovanou podestýlkou pod paží za hustého deště konečně dorazíte domů a s vítězoslavným jásotem, že jste to celé přežili, ji celou rozsypete po podlaze, protože navlhlé dno těch pět kilo už prostě neudrželo. A aby toho nebylo málo, ve snaze smést to aspoň na trochu úhlednou hromádku, si do nohy zarazíte zapomenutý střep z dózičky na kafe. Zřejmě poslední.

Pořád máte pocit, že jste měli blbej den?

P.S. Místo u Chocholouška už je prej jistý :)

P.P.S. Bojím se lehnout si na postel, že se celá rozpadne a propadnu se minimálně do sklepa.