Deníček jedné medičky

V dnešním "článečku" jsem se vám rozhodla trošku představit, abyste věděli aspoň trochu, s kým máte tu čest :) Takže tady je deset náhodných faktů o mně:

1. Jsem pesimistka

Zoufale nevyléčitelná. Vždy a všude všechno vidím jen černě. Jako všichni pesimisti nemám příliš ráda optimisty a jejich růžový náhled na svět :)) Podle mě je lepší vždycky čekat to horší, když to pak dopadne dobře, můžete být jen příjemně překvapeni.

2. Mám kocoura

Jak už jsem někde psala, mám ráda zvířata. Doma jsme měli vždycky spoustu zvířat (a stále máme). Když jsem se přestěhovala do Hradce, tak mi ta zvířata prostě chyběla. Jelikož jsem ale první dva roky bydlela na kolejích, kde jsme byly tři holky na pokoji, nebylo vůbec myslitelné, abych si nějaké zvíře pořídila. Pak jsem se ale přestěhovala na privát (mimochodem vřele doporučuju, není nad trošku soukromí :)) ) a pořídila jsem si malinké koťátko. Teď už mi sice trošku vyrostlo, ale mám ho pořád stejně ráda. Je to směska peršanky a obyčejné domácí kočky, takže takový trošku mimozemšťánek, který vleze snad úplně všude. Jen tak pro ilustraci tu hodím obrázek, jak to vypadá, když se snažím něco učit :)

Prostě se tu internu učit nebudeš, a hotovo! :)

3. Jsem panelákové dítě

Jojo, vyrostla jsem na sídlišti a pořád na sídlišti žiju. A jsem za to ráda. Myslím, že dnešní děti o dost přicházejí, když si nehrajou venku a sedí pořád u počítače. Školku a základní školu jsem celou strávila tím, že jsem někde lítala venku s partou. A bylo to děsně fajn. Kdo nezažil, nepochopí :)

4. Na medicínu mě přivedla kniha Vyhoďme ho z kola ven

To je asi dost divný, ale skutečně je to tak. Kdysi vycházela  v rámci Lidovek (aspoň myslím teda) taková edice knih a mimo jiné tam byla i tahle kniha od Kena Keseyho. Možná budete znát spíš její filmovou podobu Přelet nad kukaččím hnízdem. Četla jsem to tehdy jedním dechem a myslím, že to byl Ten moment, kdy jsem se rozhodla, že chci taky něco takového někdy dělat. No a pak následovali samozřejmě Doktoři od Segala (mimochodem taky super knížka) a další. Ale myslím, že Kesey byl tím prvním a rozhodujícím impulsem.

5. V prváku jsem chtěla odejít

Nebýt mých rodičů, tak už dávno na medicíně nejsem. Po prvním semestru jsem měla pocit, že se to prostě nedá zvládnout. Dokonce jsem si podala přihlášku na farmacii s tím, že tam další rok přestoupím. Naštěstí mě naši pak přesvědčili, abych zůstala. Ne že by teda farmacie byla špatná, ale přeci jen budu radši doktorka. Takže jestli váháte nad svými schopnostmi, doporučuju zkusit vydržet aspoň ten rok, dva a nevzdat to hned. Fakt se to vyplatí.

6. Občas píšu

Tím samozřejmě nemyslím smsky ani blog :) Už od střední sem tam napíšu nějakou tu prózu nebo básničku. Píšu, protože to prostě potřebuju, baví mě to a občas mi to i pomůže setřást nějaké negativní myšlenky. Sem na blog ale nic nedávám, protože myslím, že by to bylo zbytečné.

7. Mluvím třemi cizími jazyky

Samozřejmě anglicky (i když angličtinu příliš ráda nemám, to se přiznám bez mučení), francouzsky ( to je dost má srdeční záležitost, jak jste si asi všimli i podle filmů, tuhle řeč prostě miluju) a latinsky (no nemyslím tím, že jsem se učila rok na medicíně, latinu jsme měli sedm let na gymplu, takže si troufám říct, že ji docela umím, i když kdo ví, po těch pěti letech, co jsem ji moc neprocvičovala :-) ) Jo a ještě pár slov a vět starořecky, ale to se nepočítá :D

8. Zajímají mě divní lidé

Joo, tohle je dost divný :D Ale prostě už odmala mě to vždycky táhlo k takovým podivným existencím (svůj k svému že jo :D ) a drží se mě to dodnes. Možná proto chci dělat psychiatrii. Popravdě při vyšetřování psychiatrických pacientů jsem úplně ve svém živlu,baví mě to daleko víc než třeba interna. Je to prostě děsně zajímavý. Jo a nemám ráda řeči typu, že každý psychiatr se časem stane pacientem, na to bacha :D

9. Nemám ráda bílou

To fakt, nesnáším bílou barvu, bílý oblečení a bílý cokoli. Což je docela blbý, když studujete medicínu :D Bílá rozšiřuje a je prostě celá taková divná. No a musím ji mít na sobě každý den pět hodin. Achjo. Až budu ten psychiatr, tak přísahám, že bílou nosit nebudu. Třeba modrá je fajn. A prý dokonce uklidňuje. Takže je to jasný :D

10. Nejlíp se mi učí ve studovně

Když se snažím učit doma, vždycky to strašně flákám. Nevím, čím to je, možná, že ve studovně je víc lidí a když vidím, že se učí oni, učím se taky, protože mi přijde blbý jen tak sedět a nic nedělat. Ale co si budeme povídat, rok od roku je to horší, teď už se stejně neučím ani tam. Ale mám ze sebe lepší pocit než kdybych byla doma. Prostě na hlavu no :D

To by pro dnešek stačilo, myslím, že jsem toho na sebe prozradila až moc. Mějte se krásně a přeju vám fajn vykročení do nového školního týdne :)