Deníček jedné medičky

Už nějakej ten týden dělám jako brígádnice v Albertu pokladní a abych se trochu odreagovala, rozhodla jsem se sepsat pár "postřehů z praxe".

Je to k nevíře, ale nejsme úplně hloupí. Opravdu ne. Když sedím za kasou,  neznamená to, že bez toho počítače neumím sčítat a odčítat. Občas, když se odvážím sama něco vrátit, bez pomoci kalkulaček a monitorů, mají zákazníci tendenci to po mně neustále přepočítávat. Sice nemám maturitu z matiky, ale nějaký to plus a mínus prosím pěkně ještě zvládám. I po devítihodinové směně.

Nee, skutečně mi nepomůže, když nevím, co to máte zrovna za chleba a vy mi neustále budete dokola omílat, že je to ten za dvacet pět devadesát. Já do té pokladny nezadávám ceny, ale kódy.

A už vůbec mi nepomůže, když řeknete, že ležel vedle toho v tý akci. Já totiž ani v nejmenším netuším, jak je ten chleba v těch deseti různých regálech uspořádanej. Takže ještě jednou pro ty méně chápavé, neříkejte nám ceny, je to úplně k ničemu a jen nás tím vytáčíte. Nic osobního, jen to slyšíme minimálně milionkrát za den :)

Jen tak pro ilustraci, takhle nějak zhruba to vypadá, abyste viděli, že nám cena opravdu nepomůže. To nalevo jsou kódy, co se zadávají do pokladny.

Nemůžeme za to, když nefunguje automat na flašky nebo za to, když je v regále blbě cena, dokonce ani za to, že jste měli v práci blbej den. My ten blbej den máme neustále a taky na vás nejsme protivní, tak nebuďte vy na nás. Stejně tak nemusíte ječet, že je nás tam málo, pravděpodobně nemůžeme ani za to.

Rozmyslete si, čím budete platit a jestli máte dost peněz. Je fakt super desetkrát volat storno jen proto, že jste se dobře nepodívali do peněženky. Protože vy na tom biti nebudete, ta fronta za vámi se samozřejmě zase sesype na nás. Stejně tak je chvályhodné, když nám chcete dát drobné, ale pokud to znamená, že je budete hodinu lovit v peněžence, klidně si vezmeme i tu pětitisícovku.

Nevtipkujte o tom, jak je báječnej den a že se máme víc usmívat. Chtěla bych vidět vás po osmi hodinách u kasy s neustálou frontou lidí, končící někde na horizontu, jak máte krásnej den a usmíváte se jako měsíčci na hnoji.

Necpěte se do obchodu všichni pět minut před zavíračkou, my taky chceme domů. A máme po zavření ještě spoustu povinností, čím víc si jich splníme před zavíračkou, tím líp. Ale s pěti frontama to jaksi nejde.

Vždycky si říkám, že by bylo fajn, kdyby se lidi řídili pravidlem, aby se chovali k druhým tak, jak chtějí, aby se chovali oni k nim. Tak by to bylo asi ideální. My se bohužel musíme chovat ke všem stejně slušně, i když mám často chuť někoho minimálně přetáhnout tou coca colou, co si kupuje a moje asertivita dostala za poslední týdny tolik zabrat jako nikdy. Až si tuhle práci někdy vyzkoušíte, tak teprve budete mít právo něco říkat.

Ona to totiž není zas taková sranda, jak to vypadá.